Jste zde

Domů

Ivo Fík Dokoupil: České značky učí Ukrajince chodit do hor

Průvodce, cestovatel a fotograf Ivo Fík Dokoupil, foto Jiří Salík Sláma

České turistické značení je nejlepší na světě a měli bychom ho vyvážet, stejně jako třeba pivo. I proto Češi na Zakarpatské Ukrajině budují turistické trasy, které mají do chudé oblasti přitáhnout cestovatele a dát místním lidem práci, říká koordinátor projektu Ivo Dokoupil.

Turistické značky na Ukrajině budujeme už devět let. Aleš Kučera začal s dobrovolníky a místní horskou službou v roce 2007 značit trasy kolem Usť Čorné a nezávisle na to jsem já v tom samém roce dostal nabídku od Ministerstva zahraničních věcí, abych začal dělat značení na Podkarpatské Rusi. Už léta totiž děláme značení v Rumunsku, v Banátu. Lidé z MZV, kteří znali Rumunsko, přišli s tím, že by se něco podobného mohlo dělat i na Ukrajině. Dali mi nějaké peníze a já jsem odjel na Ukrajinu mapovat situaci. Podkarpatskou Rus jsme si rozdělili na několik oblastí. Je to celkem obrovské území. Ve dvou lidech denně označkujete šest kilometrů. Je to je celkem dost práce, proto jsme do toho zapojili dobrovolníky, hlavně tedy z České republiky a ze Slovenska. Pomáhají nám ale i Ukrajinci, celkem se na tom podílelo možná 200 lidí. Potom se trasy zaměří a vyrobí se ukazatele. Ty se vyrábí v Česku, protože Klub českých turistů má tu nejlepší technologii, vydrží deset patnáct let i v horském terénu.

Chtěli jsme navázat n prvorepublikové značení, máme staré mapy KČT, ale kromě polonin jsme ale na ně nemohli navázat. Trasy musí procházet po dnes používaných cestách, nemůžeme je vést divokým lesem. Převzali jsme takzvanou jubilejní trasu, která začínala v Užhorodě a vedla přes Koločavu a Usť Čornou k Rumunsku. Spojnice jsme museli dělat podle terénu.

Proiblém je s údsržbou značení. Tři roky jsem značil na Krymu, kde je velice silná turistická organizace, něco jako horská služba, a turistický klub, něco jako Alpenverein. Tam jsme vyškolili asi čtyřicet značkařů. Krym je pro nás už pasé, ale psali mi náčelníci horské služby, že v projektu pokračují.

Na Zakarpatské Ukrajině ale není žádná silná turistická organizace. Je to chudý kraj a lidé tam mají úplně jiné starosti. Většina chlapů pracuje v zahraničí, celý rok jsou pryč. Horská služba je podfinancovaná, dva chlapi mají na starosti oblast skoro tak velkou jako Krkonoše, na údržbu značek nemají prostředky.

Snažíme se přimět ukrajinskou stranu, aby poskytla prostředky na údržbu, ale oni se bohužel spíš snaží rozkrást evropské projekty. Nedávno vytvořili vlastní normy značení a tváří se, že naše značení neexistuje, aby mohli čerpat dotace. Teď měli projekt, v rámci kterého utratili 200 tisíc eur jen za studii proveditelnosti. Jel jsem do Užhorodu, abych se na ní podíval. Plánují transkarpatskou magistrálu, a když jsem se koukal, kudy má vést, tak jsem zjistil, že už to máme všechno hotové. Kvůli korupci a rozpadu státní moci, ke kterému na Ukrajině došlo, je jakýkoli pokrok obtížný. Mezi místními lidmi, kteří provozují hotely nebo restaurace, máme příznivce, ale ukrajinská administrativa se k nám staví dost macešsky.

Ukrajinský systém značení, takzvaný lvovský, je jednobarevný, používá jen žlutou barvu, na které je číslo trasy. Jdete po trase 186 a pak odbočíte třeba na trasu 257. Garantuju Vám, že když půjdete hodinu, tak to číslo zapomenete. Na mapách je to navíc špatně vidět. Komplikovanější je i budování značení. Trasa se musí projít jednou, počkat, až uschne žlutá, pak vzít šablonku a vmalovat do značky číslo. Značení je tak dvakrát dražší jak na výrobu, tak na údržbu. Navíc jak značky korodují, tak čísla opadávají jako první, takže přijdete na křižovatku, kde mohou být ve všech směrech žluté bez čísla.

České značení na Ukrajině, foto Ivo Fík Dokoupil

KČT má tradici 130 let a naše technologie je vychytaná. Na každé křižovatce musí být šipka, za křižovatkou jsou dvě potvrzovací značky. U nich na křižovatce nic není a za křižovatkou je nanejvýš jedna značka, ještě navíc namalovaná na stromě z boku, takže je vidět, až když člověk prochází kolem. Rozcestníky nedělají vůbec, takže jsme nakonec museli my dělat tabulky na jejich trasách, protože když křižovaly naše značky, tak se nás lidé ptali, kam ty jejich trasy jdou. Je nesmysl mít dva systémy značení, turisty to jen mate. Naše trasy už jsou hotové, oni teprve začínají.

Další problém je s kácením lesů. Když se v Česku kácí les, tak lesáci stromy se značkami nechávají anebo nechají alespoň pahýl se značkou. Na Ukrajině se to neděje a to kácení je celoplošné. Oni zkrátka „zruší“ celý kopec. Máme s tím problémy úplně všude. Když se po roce vracíme na hotové trasy, tak tam už značky často nejsou. Není to problém jen pro nás, ale i pro místní. Těžba často probíhá na černo ve státních lesích. Je to zase o tom, že ten stát nefunguje.

Po vypuknutí ukrajinské krize přestalo MZV projekt turistického značení podporovat. Sháníme různé drobné dárce. Dva roky jsme projekt financovali z darů Pardubického kraje, který je partnerským regionem Zakarpatí. Dali nám 25 tisíc, za to dokážeme s pomocí dobrovolníků vyznačit 60 kilometrů nových tras a navíc udělat i nějakou údržbu tam, kde to máme blízko, třeba v okolí Koločavy. Právě kvůli chybějícím penězům ale dál nedosáhneme, třeba Usť Čorná je už pro nás na údržbu daleko. Nyní musíme ale hlavně najít někoho, kdo bude značky opravovat z ukrajinských zdrojů. Není dlouhodobě udržitelné, aby Češi jezdili tisíc kilometrů opravovat značky.

Takže nakonec vlastně děláme značení bez souhlasu ukrajinské administrativy. Kdybychom chtěli povolení, tak na něj budeme čekat třeba deset let. Státní správa na Ukrajině nefunguje. Napíšete dopis, nikdo neodpoví, jedete tam, nikdo tam není. Pak někoho chytíte, ale ten zas nemá kompetence povolení podepsat. Rok jsem strávil tím, že jsem objížděl úřady, našel jsem odbor cestovního ruchu, řekli mi, že mi pošlou odpověď a do dneška nemám nic. Dneska nám značky schvalují lesní správy. Probíhá to tak, že tam přijdeme, vypijeme dvě flašky vodky, a oni řeknou „můžete značit, to není problém, ale žádný papír vám nepodepíšeme“. To samé horská služba, i když jsou šťastní, že to děláme, protože jim to pomáhá zachraňovat lidi.

Dříve jsme vydávali naše vlastní mapy, teď je na základě našich podkladů dělá nakladatelství Kartografia Kyiv. Poté, co jsem vydavatele na Krymu napadl, že jejich mapy jsou nebezpečné, protože jsem zjistil, že trasy do map jim maluje jedna paní v grafickém studiu v Kyjevě, kterou nikdo nekontroluje, tak ukrajinští vydavatelé začali naše značení respektovat. Nepřesnosti v mapách jsou hrozně nebezpečné. Když v Česku sejdete z hřebenu blbým sněmem, tak za hodinu za dvě vždycky dojdete do nějaké civilizace. Když sejdete blbě na polonině, tak můžete jít třeba dva dny. To si místní uvědomují.

Dělali jsme třeba značení pro Grand Hotel Pylypec na Boržavě. Přišli za námi s tím, že zaplatí značení v okolí hotelu. Když přijede host, tak mu nabídnou mapu a trasy, a host ví, za jak dlouho dojde třeba na hřeben a zpátky. Je to bezpečné a nehrozí, že bude někde bloudit. A hotel ví, že má pro hosta program. Takhle by to mělo fungovat. Značení je důležité proto, že přivede hosta do penzionu a když tam bydlí, tak má v tom místě díky značení program na několik dnů. A o to v turistice jde – pokud chcete aspoň něco vydělat, musíte si hosta udržet na několik dnů.

České značení má obrovskou výhodu. Má stotřicetiletou tradici a my Češi jsme zvyklí, že na každém nádraží najdeme mapu a od nádraží má vést značka. Pak přijedeme někam do ciziny a zjistíme, že to tam nemají. Na Ukrajině nic není, ve Finsku to mají blbě, ve Švédsku ještě hůř a Švýcaři mají numerický systém, který je podle mě méně přehledný.

Naším cílem je tuto obrovskou tradici a znalost vyvážet, stejně jako vyvážíme třeba pivo. Týká se to i map. Jsme zvyklí, že mapa stoprocentně koresponduje s realitou. To v Rusku nebo na Ukrajině vůbec nebylo zvykem, mapy byly schválně zkreslované, chyběly na nich cesty. Takže jim nepřipadá divné, že mapa nesouhlasí. Ani lidé z horské služby vám kolikrát neumí ukázat na mapě, kde jsou.

Poprvé jsme v zahraničí značkovali v Banátu. Na MZV jsou všichni turisti, tak jsme vždycky získali podporu. Za našimi projekty navíc zůstává něco konkrétního. Teď se značí v Gruzii, v Tušetii. Já jsem teď dostal nabídku vybudovat v Kyrgyzstánu kolem místního hotelu turistického značení. Jeden z kyrgyzských majitelů hotelu přišel na českou ambasádu a řekl, že někde slyšel o našem značení a že by potřeboval lidi, kteří by mu udělali kolem hotelu trasy. Velvyslanectví se pak obrátilo přímo na mě.

Ivo Fík Dokoupil

Jako reportér, fotograf a průvodce se specializuje na země bývalého Sovětského svazu a Mongolska, které mnohokrát navštívil. Od roku 2000 se věnuje dokumentaci života krajanů v rumunském Banátu. Jeho fotografie z Banátu získaly ocenění v prestižní soutěži Czech Press Photo. Na přelomu let 2013 a2014 se jako novinář a fotograf účastnil protestů na Kyjevském náměstí Nezávislosti. Působí jako koordinátor pomoci pro Rumunsko a Ukrajinu v organizaci Člověk v tísni. Provozuje internetové stránky věnované Podkarpatské Rusi podkarpatskarus.net a karpaty.net. 

Obrázek uživatele admin

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

          HAMÉ Turistické známky BoCo Mikov Sphere Card

          Fotolab-cewe Český systém kvality služeb (ČSKS)

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinu České dráhy a.s. Author - evropská značka jízdních kol Česká spořitelna a.s.
Alpine Pro

         Partnerské spolky

          Asociace A-TOM KST - Klub slovenských turistů Maďarský turistický svaz - Magyar Természetjárö Szovetség PTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze Český olympijský výbor Alpenverein.cz, Alpský klub Praha-Innsbruck 608
        Oesterreichischer Touristenklub Fichtelgebirgsverein e.V. Česká asociace Sport pro všechny Folklorní sdružení České republiky Česká obec sokolská Junák - český skaut, z.s. ERA-EWV-FERP - Evropská asociace turistických klubů

Partnerské instituce, organizace a firmy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Czech Tourism Konto Bariéry kudyznudy.cz - tipy na výlet Labská stezka CzeCot - turistický portál České republiky Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Kraj Vysočina Ministerstvo kultury ČR Národní památkový úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo zemědělství ČR Národní zemědělské muzeum Národní muzeum Turistické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj Moje vertikální kilo Zeměměřičský úřad Lví stopa - ŠKODA-auto

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis Turista Kulturní kalendář 366 dní KAPesní KATalogy volného času Portál DŘEVO a STAVBY Časopis MŮŽEŠ Svět outdooru Turistika.cz - portál pro větší zážitek z cest a výletů Turistické listy