Jste zde

Domů

Sekce pěší turistiky
Aktuality – činnosti Sekce pěší turistiky
Plnění turistických odznaků
Právní zodpovědnost při plnění turistiky
Seznam lektorů pěší turistiky
Turistická 200
Eurorando 2011

PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST PŘI PROVÁDĚNÍ TURISTIKY

a) úvod

Po několika učebních textech vydaných KČT či předtím Svazem turistiky ČSTV přistupuje Komise pěší turistiky programové rady ÚV KČT k vydání studijních materiálů pro různé oblasti provádění turistiky. Již od počátku bylo zřejmé, že jednou z kapitol musí být otázky právní odpovědnosti metodických pracovníků při provádění turistiky.

Je velkým problémem vměstnat potřebné informace na vymezenou plochu, a tak i rozsah následujícího příspěvku musí být nutně omezen. Je proto zapotřebí považovat následující sdělení pouze za základní a v případě jakýchkoli problémů je vždy vhodnější vyhledat pomoc fundovaného odborníka.

b) právo a turistika

1.

Na počátku roku 2010 lze dohledat, že ve smyslu odpovědnosti (že někdo za něco odpovídá) se tento pojem objevuje v téměř 1900 platných a určených právních předpisech. Naopak ve stejném období slovo neodpovědný se objevuje pouze ve 2 platných a účinných právních předpisech. Již srovnáním četnosti výskytu těchto dvou pojmů je zřejmý význam pochopení odpovědnosti při provádění turistiky.

Slovo turistika se přitom objevuje v téměř 160 platných a účinných právních předpisech, slovo turistický v téměř v 340 právních předpisech a slovo turismus asi v 30 předpisech. Je nemožné pojednat o všech předpisech, kde je upravena jakákoli souvislost odpovědnosti s výkonem turistiky. Nezbývá proto, než se soustředit na předpisy základní a na předpisy, kde lze očekávat jejich praktické uplatňování.

2.

Základním přepisem, jak už tomu nejčastěji v lidském životě bývá, je Občanský zákoník (Zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění, a dále též OZ).

Dalším předpisem, který byl ještě donedávna v učebních textech KČT zmiňován, byl Zákoník práce – Zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění. Autor tohoto příspěvku však konstatuje, že po 8 letech výkonu funkce lektora, po více než 20 přednáškách pro více než 700 turistů ještě nenarazil na žádného, kdo by svoji činnost pro KČT vykonával jinak než na základě členského vztahu ke klubu (tedy nikoli jako zaměstnanec, nikoli jako živnostník, apod.). Odpovědnost zakotvenou v ZP tak tento příspěvek neřeší.

Definice odpovědnosti jsou různé a většinou velmi složité, lze ale vyjít z toho, že právní odpovědnost je sankcí za porušení práv a neplnění povinností, jinak řečeno je to právní důsledek postihující toho, kdo porušil (nesplnil) právní povinnost. Zde je třeba zmínit nutnost odlišovat právo od morálky, protože když např. mladší člověk nepozdraví staršího souseda, tak jistě porušil pravidla slušného chování, ale nehrozí mu za nepozdravení žádná právní sankce, „pouze“ sankce morální ve smyslu, že ten, kdo nepozdravil, bude považován za hulváta, neslušného člověka apod.

Z hlediska historického (na území České republiky od roku 1811 platil Všeobecný rakouský občanský zákoník, a to až do roku 1950) převažovala nejprve ta konstrukce odpovědnosti, při které za škodu odpovídal škůdce, když ji způsobil svým zaviněním porušením právních předpisů nebo smluvních povinností. Šlo o odpovědnost na základě prokázaného zavinění škůdce. Později v souvislosti s rozvojem politickým, ekonomickým, technickým a s nástupem organizovanosti v oblastech výrobních, obchodních, dopravních a jiných, byla původní konstrukce odpovědnosti potlačena (byť zcela dosud nevymizela) a rozšířila se naopak konstrukce odpovědnosti na základě předpokládaného zavinění, kdy právní úprava předvídá, že ten, kdo škodu způsobil, ji i zavinil a je na něm, aby případně prokázal, že škodu nezavinil (např. § 420 OZ).

3.

Tím se dostáváme k tzv. předpokladům odpovědnosti za škodu. Těmi jsou:

a) porušení právní povinnosti

Nedodržení povinnosti zastavit na dopravní značce STOP, DEJ PŘEDNOST V JÍZDĚ, je jistě hrubým porušením právní povinnosti, ale jestliže hlavním směrem nejel – nešel jiný účastník silničního provozu, a škoda nevznikla, nelze pak hovořit o odpovědnosti. Pozor! – nezaměňovat s postihem toho, kdo na této dopravní značce nezastavil, dle správních předpisů!

b) vznik škody

Škodou je újma, která se projevuje (nastala) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem (penězi) a je napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz.

c) příčinná souvislost mezi a) a b)

Škoda se musí projevit jako následek předcházející příčiny. Vznik škody musí časově následovat po působení příčiny, neplatí ale, že vše to, co škodě předchází, musí být nezbytně příčinou jejího vzniku. Příčinou může být působení přírodních živlů, zvířat, rostlin, virů, chemických procesů, radiace, nejčastěji ale jde o jednání či opomenutí lidí. Příčinná souvislost není záležitostí právní, nýbrž skutkovou, ale má právní následky.

d) v případech stanovených zákonem zavinění

Podrobnější poznámky k jednotlivým předpokladům odpovědnosti za škodu:

ad a) porušení právní povinnosti

Povinnosti jsou vymezeny v právních předpisech vyhlašovaných ve Sbírce zákonů.

Jde o ústavní zákony, zákony, zákonná opatření senátu, nařízení vlády a oprávnění, předpisy ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, které se v zásadě nazývají vyhlášky.

Jako příklad vymezené povinnosti je ustanovení § 415 OZ, které upravuje tzv. preventivní povinnost a to tak, že každému stanoví počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí. Znamená to, že kdo si tak nepočíná, neplní právní povinnost, koná protiprávně a může odpovídat za vzniklou škodu (např. při nevykonání potřebného dozoru nad zvířetem, při nezakrytí nebezpečné jámy na neoploceném pozemku apod.). Prevenční, resp. zakročovací povahu má ustanovení § 417 OZ, které stanoví, že ten, komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. Pokud tedy ohrožený zaviněně nesplní tuto povinnost a dojde-li k příčinné souvislosti s tím ke škodě, odpovídal by za škodu poměrně.

ad b) vznik škody

Při způsobení škody se hradí skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo. Za výši škody se považuje cena v době poškození a nepřihlíží se k ceně zvláštní obliby (cenu věci nemůže zvýšit např. to, že šlo o věc po dědečkovi, ke kterému chovám přirozenou úctu). Skutečnou škodou se rozumí zmenšení majetkového stavu poškozeného, a představuje majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit na uvedení věci do předešlého stavu. Ušlým ziskem se rozumí nerozmnožení majetkových hodnot, ač se takové rozmnožení s ohledem na pravidelný běh věcí dalo očekávat. Při škodě na zdraví se hradí bolestné, ztížení společenského uplatnění, příp. ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, či ztráta na důchodu.

ad c) příčinná souvislost

Jak již bylo shora řečeno, je vždy zapotřebí pečlivě zkoumat, co bylo příčinou vzniklé škody. Jestliže např. důsledkem je smrt fyzické osoby, může příčinou být zástava srdeční činnosti. Příčinou zástavy srdce může být zranění při autohavárii. Příčinou zranění může být, že řidič nákladního automobilu nedbal dopravní značky STOP a vjel do hlavního směru, přičemž příčinou vjetí do hlavního směru by mohla být ale např. technická závada automobilu. Příčinou závady by mohlo být několik skutečností, např. že řidič převzal automobil od garážmistra, který byl povinen ověřit, zda automobil splňuje požadavky pro provoz na pozemní komunikaci (např. že má v pořádku brzdy), nebo příčinou mohla být vadně provedená oprava vozu v opravně, nebo že řidič sám jako vlastník nevěnoval pozornost technickému stavu vozidla.

Při zkoumání příčinné souvislosti ale nelze zacházet do absurdností. Automobil, který z místa A jede do místa B, může při překonávání vzdálenosti mezi oběma místy překračovat stanovenou rychlost, nebezpečně předjíždět a nedávat přednost vozidlům jedoucím na hlavní silnici, a přijede tak do místa B o 20 minut dříve, než kdyby jel řádně v souladu s předpisy. Jestliže pak takovému řidiči v místě B, který tam již jede zcela v souladu s dopravními předpisy, náhle vběhne zprava pod kola chodec, nebo mu na křižovatce nedá přednost vozidlo odbočující v protisměru vlevo a dojde k autohavárii, nelze dávat bez dalšího vinu tomu řidiči, který při cestě mezi oněma dvěma místy nedodržoval předpisy, přijel o 20 minut dříve s tím, že kdyby o 20 minut dříve do křižovatky nepřijel, tak by ke škodě nedošlo. Na tomto místě z pedagogických důvodů lze konstatovat, že úprava odpovědnosti za škody způsobené provozem dopravních prostředků je příkladem odpovědnosti bez zřetele na zavinění, tedy tzv. odpovědností objektivní.

ad d) zavinění

Tam, kde zákon hovoří o odpovědnosti založené na zavinění, se lze odpovědnosti zprostit, vyvinit se (exkulpovat) a naopak tam, kde zákon hovoří o odpovědnosti za škodu bez ohledu na zavinění, se lze odpovědnosti zprostit (liberovat). Pro exkulpaci i liberaci jsou zákonem stanoveny přísné podmínky.

Zaviněním se rozumí subjektivní, psychický vztah ke vzniku škody a ke škodě. Civilní předpisy zavinění dále nedefinují, ale za použití tzv. analogie práva lze použít definice z oblasti práva trestního, tzn. dle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., v platném znění. Definice jsou poměrně složité a ještě složitější jsou výkladové problémy, ale můžeme konstatovat, že se rozlišuje úmysl přímý a nepřímý a nedbalost vědomá a nevědomá.

4. Uplatnění nároku na škodu, promlčení práva a zánik práva

Jestliže nám vznikne právo na náhradu škody, je třeba si uvědomit, že musíme vzniklé právo také vykonat. Jestliže tak neučiníme, právo se nám promlčí. V případě soudních sporů se k námitce promlčení ze strany soudu přihlíží pouze k námitce dlužníka. Obecná promlčecí doba je tříletá, není-li stanoveno jinak (v případě náhrady škody je dvouletá). U promlčení se rozeznává promlčecí doba subjektivní a objektivní. Subjektivně je promlčení definováno tak, že doba plyne od okamžiku, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za škodu odpovídá, objektivně je promlčení definováno tak, že promlčení plyne ode dne, kdy došlo k události, z níž vznikla škoda. Objektivní doby jsou delší než subjektivní (např. u náhrady škody je objektivní promlčecí doba 3letá, u škody způsobené úmyslně je dokonce 10letá).

Od promlčení je zapotřebí odlišovat prekluzi práva, kde právní předpisy většinou hovoří o tom, že neuplatníme-li náhradu škody, právo zanikne. K prekluzi v případě soudních sporů přihlíží soud z úřední povinnosti (v OZ je prekluze upravena např. v § 436 – v rámci úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou na v nesených nebo odložených věcech).

5. Právní odpovědnost metodických pracovníků KČT

Již shora jsem vyjádřil svoji zkušenost, že metodičtí pracovníci KČT (MP) vykonávají činnost pro Klub na základě svého členského vztahu ke Klubu, nikoli např. na základě vztahu pracovněprávního či obdobného upraveného Zákoníkem práce, ani na základě vztahu obchodního, kdy by MP působil např. jako živnostník a s Klubem měl uzavřenou obchodní smlouvu. Mám proto důvodně za to, že pokud se vůbec v KČT takovýto vztah vyskytne, půjde o případy mizivé a na druhé straně zaměstnanci či živnostníci mají dostatek jiných možností, jak získat informace potřebné pro výkon takové činnosti (např. pomoc odborů, hospodářských komor apod.). Proto dále uvedené případy byly voleny s ohledem na členský vztah ke KČT, kdy v úvahu bude připadat odpovědnost občanskoprávní a vycházet se bude z Občanského zákoníku. Odhlížím též od odpovědnosti disciplinární (důsledky závažného chování vůči KČT v tomto smyslu lze vyčíst ze stanov KČT, resp. ze Zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb., v platném znění) a od odpovědnosti trestněprávní, byť třeba zmíním krátký příklad takové odpovědnosti.

V důsledku různých případů postavení MP při výkonu turistiky lze rozlišovat různé druhy odpovědnosti. Největší obavou MP je ta škoda, která vznikne účastníkovi turistické akce. Lze připustit, že v drtivé většině takových případů si bude poškozený za škodu odpovídat sám, ale rozhodně to nemusí být v případech všech. Odpovědnosti se pořadatel rozhodně nezprostí tím, že do propozic akce uvede, že za vzniklou škodu si účastníci odpovídají sami. Příkladem, kdy za škodu účastníkovi akce může pořadatel odpovídat, je příklad zřejmě nevhodně zvolené trasy, na které aktuálně hrozí nebezpečí úrazu apod. Pořadatelem v tomto smyslu je zapotřebí rozumět ovšem nikoli fyzickou osobu (byť pro zkratku se v propozicích akce většinou uvádí kontakt na nějakou fyzickou osobu jako hlavního pořadatele), ale v podmínkách KČT bude pořadatelem nejspíše odbor KČT, příp. oblast KČT, event. Klub samotný. Půjde tedy o organizační složku KČT správní subjektivitou. MP by pak mohl odpovídat této organizační složce KČT pro případ tzv. excesu, tedy v případech, kdy fyzická osoba vybočila zcela ze zásad organizování akce tak, jak tyto zásady byly stanoveny.

Jako příklad excesu lze uvést skutečný případ, kdy pořadatel letního dětského tábora si najal jako vedoucí jednotlivých oddílů fyzické osoby, před započetím tábora je mj. výslovně poučil, že je zakázáno kácet dřevo, a vedoucí jednoho z oddílů tento zákaz porušil, prováděl kácení stromu, aniž k tomu měl oprávnění, navíc nedodržel při kácení stromu podmínky bezpečnosti práce, kácení stromu prováděl za přítomnosti dětí ve věku 5 – 8 let, nezajistil dostatečnou vzdálenost dětí od káceného stromu a při pádu stromu po jeho podříznutí bylo vrškem stromu zasaženo do hlavy jedno z dětí, které utrpělo těžkou újmu na zdraví. V tomto případě (věc byla projednávána soudem) se pořadatel akce zcela vyvinil a odpovědným byl shledán pouze vedoucí oddílu. Postižen byl nejen v civilním řízení (pro trestný čin ublížení na zdraví).

Protože při mnou vedených seminářích padá často otázka, která že akce je akcí KČT, je třeba zdůraznit, že jde o akci, o níž jako o akci KČT rozhodne příslušný orgán KČT. Protože vnitřní život odborů KČT je odlišný ať již s ohledem na historickou zkušenost toho kterého odboru, na počet členské základny, na aktivitu činovníků, na vnitřní organizaci odboru, může tímto příslušným orgánem být např. odbor jako takový (za nějž zřejmě mezi konferencemi či členskými schůzemi jedná výbor), ale mohla by to být i jiná vnitřní „skupina“ odboru (např. oddíl, sekce, komise), ale vždy je třeba doporučit, aby v odboru byl stanoven někdo, ideálně výbor, který bude sledovat, které že akce jsou jím vůbec pořádány. Taková akce musí být jako akce označena předem, rozhodně nikoli následně! Můžeme zde odkázat např. na kalendáře akcí KČT ať už celostátní nebo oblastní, na plán akcí odboru, na plán vycházek odboru apod.

U uvedených akcí např. pěších vycházek se občas na semináři podává otázka, do kdy účastník akce se ještě akce KČT účastní. Jde o případ, kdy např. vycházka je vedena na vzdálenost 12 km z místa A po předem stanovené trase do místa B, a na 6. km, kdy účastníci pochodují společně, některý z nich prohlásí, že dále po vytčené předem stanovené trase nepůjde, že jde někam jinam, nebo že jde sbírat houby, lesní plodiny apod. Pro takovéto případy je také dobře předem, nebo alespoň v okamžiku, kdy takový účastník z akce „odchází“ ho poučit, že tím končí jeho akce jako účastníka na akci KČT (s tím, že pokud následně utrpí nějakou škodu, nemůže nárokovat odpovědnost vůči klubu pro případ, že již na své vlastní aktivitě utrpí nějakou újmu). Zde je nutno odlišit případy, kdy vedením pověřený činovník klubu, např. vedoucí či cvičitel, nesmí dopustit, aby některý z účastníků takto vedené společné vycházky byl opuštěn a ponechán svému osudu na místě, např. pro zdravotní indispozici, únavu apod.

Dále je třeba odmítnout postupy MP v KČT, např. hlavních pořadatelů pochodů, vedoucích či cvičitelů, kteří v některých případech – jak se stalo – potvrzují někomu, kdo utrpěl nějakou škodu při turistické akci, aniž by měli předem prokázáno a zjištěno, že k újmě takového účastníka došlo skutečně při KČT pořádané akci. Také není dobré být příliš aktivní v tom směru, aby bylo předem bez dalších konzultací potvrzováno, že způsobenou škodu odpovídá KČT. Někdy totiž takový MP KČT zaměňují tuto otázku s otázkou pojištění. Zde je třeba zdůraznit, že pojistná smlouva, kterou KČT uzavřel, kryje pouze některé případy škod, a nelze mít představu, že kdykoli pojišťovna uhradí jakoukoli škodu! Jak již bylo shora uvedeno, případy, kdy za škodu účastníkovi turistické akce bude skutečně odpovídat některá z organizačních složek klubu (odbor, oblast, klub) budou skutečně velmi výjimečné, a v drtivé většině případů odpovědnost KČT nebude vůbec dána.

Kromě záležitostí shora uvedených, které se týkají odpovědnosti ve vlastním slova smyslu, zaznívají z turistického hnutí i další otázky.

6. Vstup do lesů a pořádání hromadných turistických akcí

Po přijetí současného znění zákona o lesích vyvstala otázka, zda lze vést trasy např. turistického pochodu lesy, dokonce po značených turistických trasách (nebo zpevněných cestách neznačených) bez dalšího nebo jen se svolením (a koho, za jakých podmínek apod.).

Tento problém řešila sekce pěší turistiky (SPT) se zpracovateli zákona (ministerstva pro životní prostředí a zemědělství. Zastávali jsme názor, podepřený i stanoviskem v odborné publikaci (autorem je právník z jednoho z uvedených ministerstev), že ano (pouze by bylo třeba dodržovat zvláštní režimy v chráněných územích – CHKO, NP apod.), ale ústřední správní orgány se postavily na stanovisko opačné a dokonce nejde jen o souhlas, ale i o vydání rozhodnutí ve správním řízení.

Příslušnému správnímu orgánu je třeba oznámit konání akce a požádat o vydání rozhodnutí, které dá ke konání akce souhlas, případně stanoví omezující podmínky (např. maximální počet účastníků na trasách). Jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí, je souhlas vlastníka lesa (souhlas opatřuje předkladatel, tedy např. KČT jako pořadatel akce). Praktické je obrátit se na Lesy ČR, které se vyjádří ke svému pozemkovému vlastnictví a jsou schopny označit i vlastníky dalších lesních pozemků, na které je třeba se obrátit se stejnou žádostí.

Mám zkušenost, že ne vždy se takto postupuje (vím, že v západních Čechách ale tak někteří pořadatelé postupují) – dokonce ty nejnižší správní orgány mají tendenci zastávat původní stanovisko KČT (je to totiž pohodlnější i pro ten úřad – nemusí vydávat rozhodnutí, kontrolovat případně průběh akce apod.).

7. Odpovědnost za uložené (odložené) věci a za cennosti

Zde je situace jasnější – je výslovně upravena v občanském zákoníku (OZ).

Věci vnesené – § 433 OZ.

Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak – § 433/1 OZ.

Je-li sprovozováním nějaké činnosti z p r a v i d l a spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak (§ 433/2 OZ).

Odpovědnosti podle odstavců 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou – § 433/3 OZ.

Provozováním činnosti, s níž je zpravidla spojeno odkládání věcí, je míněn zejména provoz restaurací, hostinců, kaváren, vináren, holičských a kadeřnických provozoven, provoz škol, čítáren, studoven. Z povahy provozované činnosti tu musí vyplývat potřeba, aby ten, kdo do uvedené místnosti přichází a je mu tam poskytována nějaká služba, odložil věci. Místo pro odkládání věci může být uvedeno výslovně (např. vyvěšením písemného oznámení) nebo konkludentně – faktickým jednáním (např. umístěním věšáku v restaurační provozovně).

Odpovědnost za cennosti – § 434 OZ

Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto (viz § 433 OZ) odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení. Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy.

Prováděcím předpisem předvídaným v citovaném ustanovení je v současné době nařízení vlády č. 258/1995 Sb. – náhrada je limitována částkou 5000. -Kč (předtím šlo o vyhlášku č. 45/1964 Sb., která limit stanovovala částkou 1000. -Kč).

Doplněk

S odstupem doby (od září 2003) lze odstavec 1. v části b) materiálu formulovat aktuálně takto:

V září 2009 se slovo odpovědnost objevuje v celkem 3447 právních přepisech, které platily na území dnešní České republiky v moderní době. Výčet však lze zúžit na číslo 284 – to je počet platných zákonů, nebo na číslo 1839 – to je počet platných právních předpisů v účinnosti (dalších 15 je již platných, ale zatím neúčinných).

V září 2009 se slovo turistika objevuje ve 155 platných a účinných právních předpisech, z toho je 6 zákonů. Ty lze vyjmenovat:

  • 114/1992 Sb. – o ochraně přírody a krajiny
  • 200/1990 Sb. – o přestupcích
  • 321/2004 Sb. – o vinohradnictví a vinařství
  • 411/2005 Sb. – změna zákona o provozu na pozemních komunikacích
  • 179/2006 Sb. – o uznávání výsledků dalšího vzdělávání
  • 2/1969 Sb. – o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy

Z druhého odstavce v části b) materiálu se nepoužije první věta (je nahrazena textem shora), a zůstanou v samostatném odstavci pouze zbylé dvě věty, tj. ta, která začíná „je nemožné...“ a ta, která končí „...praktické uplatňování“.

Obrázek uživatele admin

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

          HAMÉ Turistické známky BoCo Mikov Sphere Card

          Fotolab-cewe Český systém kvality služeb (ČSKS)

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinu České dráhy a.s. Author - evropská značka jízdních kol Česká spořitelna a.s.
Alpine Pro

         Partnerské spolky

          Asociace A-TOM KST - Klub slovenských turistů Maďarský turistický svaz - Magyar Természetjárö Szovetség PTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze Český olympijský výbor Alpenverein.cz, Alpský klub Praha-Innsbruck 608
        Oesterreichischer Touristenklub Fichtelgebirgsverein e.V. Česká asociace Sport pro všechny Folklorní sdružení České republiky Česká obec sokolská Junák - český skaut, z.s. ERA-EWV-FERP - Evropská asociace turistických klubů

Partnerské instituce, organizace a firmy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Czech Tourism Konto Bariéry kudyznudy.cz - tipy na výlet Labská stezka CzeCot - turistický portál České republiky Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Kraj Vysočina Ministerstvo kultury ČR Národní památkový úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo zemědělství ČR Národní zemědělské muzeum Národní muzeum Turistické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj Moje vertikální kilo Zeměměřičský úřad Lví stopa - ŠKODA-auto

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis Turista Kulturní kalendář 366 dní KAPesní KATalogy volného času Portál DŘEVO a STAVBY Časopis MŮŽEŠ Svět outdooru Turistika.cz - portál pro větší zážitek z cest a výletů Turistické listy